Okolopražské psí výlety

Tak kam vyrazíme příště? Déšť, vítr ani zima nás neděsí, polykáme kilometry!

Z diskuze...

Statistika

kde jsme byli

Dogtrekk krajem Oty Pavla 26.-28.9.2008

Tohohle zbrusu nového  podzimního trekku se zúčastnili Benjikovi a Žufrikovi, měřil 44 km a byl moc povedený, tedy až na noční chlad v chatičkách:-).
článek od Benjíků zde:

Vyráželi jsme z Prahy v pátek odpoledne, Žufrikovi byli tak hodní, že nás nabrali málem před domem. Benji se Žufrikem se nadšeně přivítali, naskákali jsme do krásného zeleného Transporteru, ve kterém je spousta místa a vyjeli - a záhy zůstali trčet v pražské pátečněodpolední zácpě. Za Prahou se nám ale nálada zvedla - a ještě víc, když jsme sjeli z dálnice a vydali se do kopcovité krajiny Křivoklátska, cestou jsme koukali,kudyma to zítra půjdeme a těšili se jak malé děti. No a pak jsme dorazili do Machova mlýna, do malebného údolí na břehu potoka, kde byla naše základna. Ubytovali jsme se - Žufrici zůstali v autíčku, my s Benjim jsme spali v chatce - pozdravili kamarády z Plzně, Roudnice, Zbirohu i odjinud a vyrazili na grog, pivo a meeting.Dozvěděli jsme se spoustu důležitých informací, ale některé velmi důležité nám byly zatajeny, aby byla na trati větší legrace. No a pak jsme pomalu šli spát.
V chatce byla hrozná zima, v noci jsem se budila po hodině, kdyby mi dovolili odstartovat už tak v šest, jdu na to. Takhle jsme mrzli do osmi, kdy jsme odstartovali mezi prvními.Na startu jsme dostali buchtu a vyrazili, po červené, údajně podél Javořického potoka. Těšili jsme se, že za 10 km podél vody naženeme čas - ale to jsme ještě netušili, že značka neustále kříží potok. Na pvním brodě jsem se ještě zouvala.Druhý jsem přeskákala po kamenech, Benjiho navzdory pravidlům navolno. Přes další záhyb potoka byly pro změnu dvě oslizlé klády, nechápu, jak se mi podařilo je přejít, smysl pro rovnováhu mi není úplně vlastní. Pak s brody s kameny i bez kamenů střídaly s brody s jakžtakž lávkami, v botech jsem měla mokro, hezky to čvachtalo. Ještě že jsem si vzala náhradní ponožky, sice taky kapku nasákly od mokrých bot, ale šlo to. Zase musím ale uznat, že jsem se nenudila, žádný asfalt a spousta adrenalinu - a zábavný pohled na spoluhodce, co s nadáváním brodili taky.Tou dobou jsme už šli někde vzadu, Žufrici nám dávno zmizeli v dáli, míjeli jsme se s kokří smečkou Martiny Králové, tedy s Artíkovo rodinkou. Martina chudák někde u potoka upadla a vyvrkla si kotník, navzdory fialové a oteklé noze se jí ale podařilo trekk dojít - a to asi hodinu před námi...
No a pak už jsme byli na silnici, přešli Berounku, prošli vsí Zvíkovec, pak přes les došli do Podmokel, pokochali se panorámaty a pak s opět zanořili do lesa, nádherného, se skalkami a doubky.Tam nás taky předběhla rychlá běžkyně Lucie - obdivuhodné, ale usoudili jsme, že se budeme raději kochat výhledy. Lesem jsme sešli k potoku a první kontrole, kleštím na rozcestníku. Kolem pěkného statku s koňmi jsme opět zašli do podzimně barevného lesíka a k potoku, vedoucímu do Skryjských jezírek. Naštěstí bylo málo vody, takže jsme už brodit nemuseli, jen jednou po kamenech přejít na druhou stranu. Před jezírky jsme (chvíli jsem šla s Martinou a kokry) opět zbaběle vypustily psy, bylo totiž třeba slézt skálu dolů k vodě - my se sunuly po zadku, psiska skákali jak kamzíci. A zezdola nás fotili pobavení turisté. U jezírek jsme se nasvačili, psiska se vykoupali,ale pak už nás došlo dost lidí, z druhé strany se blížila spousta dalšíh turistů, a tak jsme raději vyrazili dál podél vody.Občas bylo třeba oblézt cestu po skále, byla jsem ráda, že mám malého a lehkého psa, kterého v klidu zvednu.
Stoupáním jsme se doplácali na pole nad vsí Skryje - v ní nás čekala hospůdka, krátce jsme se občerstvili a vyrazili dál.
Sešupem (nohy začínaly kapku bolet) jsme slanili dolů k Berounce, přešli ji na "naší" stranu a šli chatovou osadou, kde jsme několik minut domorodce s buldočky přesvědčovali, že Benji vážně chůzí nijak netrpí a že fakt nejsem blázen (a že ani nejsem poslední, jak mě soucitná paní přesvědčovala). No a pak už jsme prchli z civilizace, podél řeky se šlo hezky, jenže pak přišlo zrádné, dlouhatánské stoupání. Tou dobou jsme získali nové parťačky, Jitku a erdelku Maggie (Maggie Family Citas), které nás vzali do vleku - šlapali opravdu rychle, a to to byly longařky, a my se snažili se jich držet, takže jsme významně zrychlili. V kopci jsme narazili i na Psa Jíru, který se vesele válel po zemi(aby ne,když popojížděl autem)  a dělal své nádherné fotky, na kterých ovšem já nijak super nevypadám, kdo by taky po 2 km stoupání a 30 km celkem vypadal, že... V závěsu za holkama jsme doklusali do Újezdce a měli pocit, že tentokrát to do deti hodin opravdu dáme. V Slabci jsme správně uhli na vlastní značení, v aleji našli kontrolní bod - a pak z aleje šli úplně někam jinam.Dorazili jsme do vsi, ale bohužel zjistili, že oproti očekávání nejsme v Rousínově, ale ve Svinařově. Do Rousínova to bylo přes 2 km do kopce po asfaltu, tam jsem měla asi největší krizi, takhle před koncem bylo zakufrování děs hlavně na psychiku. Nakonec jsme ale do Rousínova došli, cestou potkali midaře s malými knírači, ve vsi pak místní dva spinony, příbuzné našho známého Rufánka, u pumpy doplnili vodu a vyrazili, opět po asfaltu, na kterém už nohy opravdu protestovaly, do vsi Zhoř, podivného, pochmurného místa plného rozpadlých, zarostlých ruin. A pak zase přes kopec, na Krakovec. Tou dobou už nás nějaký hrad moc nezajímal, i když se tam natáčlo Ať žijí duchové.Zajímala nás hospůdka a kofola. V hospodě už čekal Jitky manžel s veteránkou erdelkou Karin, aby si s námi došli poslední kousek cesty, 3 km zpět do Machova mlýna. Vstávat se moc nechtělo, ale bylo po šesté, pomalu se stmívalo, a tak jsme se sbelhali z kopce od hradu a opět podél potoka, tentokrát ale trošku civilizovanějšího, tj opatřeného lávkami, vyrazili. 3 km se zdály nekonečné, pak se už ale před námi objevil známý Machův mlýn, dorazili jsme do cíle!
V chatce jsem se převlékla, v umývárně zlehka opláchla, uložila tuhého Benjiho a vyrazila hledat Žufriky.Ti  došli pár hodin přede mnou a teď vypadali poněkud použitě, Broňka bolela noha a Ančí se klížily oči - tak jsme si dali jen pivo, čaj a brambůrky a šli spát. Druhou noc nám ani nebyla taková zima, částečně proto, že jsem na sebe navlékla všechno oblečení a pak taky proto, že jsem byla úplně urvaná.Ráno mě Benji vzbudil v sedm, šli jsme se projít podél potoka, kochali se z mlhy se nořícími siluetami ošlehaných longařů, pak jsem si došla na snídani a zasedla na sluníčko, které příjemně hřálo.Nohy bolely hrozně, Benjiho evidentně nebolelo nic, protože vesele dováděl s Žufem. No a před polednem bylo vyhlašování, spousta cen a dárečků, taky losování tomboly, bylo to moc a moc fajn, spousta sympatických lidí - prostě tenhle trekk se povedl. Snad jen personál MM mohl být příjemnější. Noo a pak už jsme s Žufrikovými vyrazili směr Praha - a říkali si,že si to zopáknem. Ale to už s námi půjde i Busty, čechohoráček a budoucí sparingpartner pro Broňka, který je od nedělního odpoledne novým členem Žufrikteamu:-).Teda ne Broněk,ten je starý:-), novým členem teamu je samo Busty!

Žádné komentáře
 
Tak co, jak se vám tu líbí?